Proč nechodím demonstrovat na Letnou?

Dobře si pamatuji na rok 1989, byl jsem studentem 2.ročníku VUT. Po událostech na Národní třídě jsme se zapojili do všeho dění – v noci jsme vyráběli letáky a vylepovali je, ve dne jsme chodili na demonstrace, takřka jsme nespali. Chtěli jsme, aby se situace změnila. Na demonstracích jsme volali – svobodné volby! Za to jsme bojovali, abychom mohli svobodně volit podle svého svědomí.

Už 30 let máme svobodu, můžeme volit dle svého uvážení, můžeme vstoupit do politiky a měnit to, co se nám nelíbí.

Přesto vzrůstá nespokojenost v naší zemi, především mladí lidé nejsou spokojeni. Viní z toho vládu a prezidenta. Přitom máme všechno, co za socializmu nebylo:

  • Obchody jsou přeplněné zbožím, můžeme mít cokoliv, co chceme
  • Česká ekonomika není ve špatném stavu, můžeme podnikat
  • Máme svobodu slova, která dřív nebyla vůbec možná
  • Máme svobodu se shromažďovat

Dnešní demonstrace mi připadají odlišné, bojovali jsme za hodnoty, které dnes považujeme za samozřejmost. Mnozí volají proti vládě ANO, proti prezidentovi, píšou články, podepisují petice. Nevolil jsem ANO, přesto nerozumím, že by důvody byly tak fatální. Zdá se mi, že v minulosti jsme měli mnohem horší vlády, které způsobovaly horší zásahy do fungování naší země, přesto se proti nim nedemonstrovalo.

Máme svobodné volby, za to jsme bojovali, a nyní musíme respektovat, že vyhraje někdo, kdo se nám zrovna moc nelíbí.

Demonstrací v dnešní době říkáme, že nerespektujeme demokratické volby a pohrdáme těmi, kteří volili jinak, než my. To vede k podněcování zla a nenávisti, k chaosu a anarchii. Jenže demokracie je o úctě k jinému názoru.

Je mi smutno z toho, kolik křesťanů je zapojených do boje proti Babišovi a Zemanovi. Posílají si posměšné články, sdílejí to na sociálních sítích, podněcují další. Místo toho bychom však (jako křesťané) měli první vyslovovat respekt vládě i když s ní nesouhlasíme!

V Bibli se píše o této úctě k autoritám a to psali lidé, kteří trpěli pod římským útlakem, kdy byli křesťané mučeni, křižováni, upalováni. Podívejme se na pár míst:

Přísloví 24:21  Můj synu, boj se Boha a krále, nezaplétej se s těmi, kdo si jinak počínají.

1 Petrův 2:17  …. Boha se bojte, krále mějte v úctě.

(Máme mít tedy respekt ke všem v moci postaveným, ne kvůli osobám, ale kvůli úřadu, který zastávají)

Kazatel 10:20  Krále neproklínej ani ve své mysli …

(Nemáme tedy nadávat na autority, protože to je forma proklínání)

1 Timoteovi 2:1  Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, 2  za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti.

Zde je důležitá myšlenka – aby se zemi dařilo, musí zde být někdo, kdo se bude přimlouvat za tuto zemi, kdo bude žehnat vládě, kdo bude prosit za to, aby naše vláda měla moudrost a dobře vládla. Mnoho křesťanů je zapojeno do akcí proti vládě, ale zdá se mi, že je málo těch, kteří se za vládu modlí.

Ježíš byl tvrdý k farizeům (představitelům církve), ale zároveň nabádal, abychom respektovali státní autority a platili daně. Nemáme soudit svět (máme světu pomáhat, přinášet jiný pohled do společnosti), soud patří Bohu. My máme soudit špatné věci v církvi a modlit se za jejich nápravu.

Římanům 13:1  Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, 2  takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.

Měli bychom napomínat ostatní, aby nenadávali na vládu, ale modlili se za ní a žehnali. Zdá se mi, že křesťané se zde chytili na Satanův háček – když jezdí na demonstrace, tak je jim dobře, cítí ty emoce, tu atmosféru. Ale mnohem důležitější je respektovat Boží slovo, že máme mít v úctě autority.  Nepřivolávejme tedy na sebe soud tím, že se proti nim stavíme.

Pokud se příliš stavíme proti autoritám, stavíme se proti Bohu. Pokud bychom viděli, že vláda opravdu jedná velmi špatně, tak můžeme jít do politiky a zkusit změnit stav naší země.

 

 

 

Vedení církve

 

Mnozí po zkušenostech, jak je církev vedena, raději žádnou církve nechtějí. Prožívají nesvobodu, manipulaci, cítí se někam tlačeni. Přes tyto špatné zkušenosti ale nemůžeme rezignovat a říct si, že nepotřebujeme církev. Více než kdy dříve potřebujeme církev, ale takovou, která bude jeho, ne naše. 

Základním problémem je model, jak je církev vedena – pastor (kněz, farář, …) je častokrát neomezený vládce. 

Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem. Marek 10,42.

Ti, kteří vedou mají tedy především sloužit druhým, pomáhat. Každá organizace potřebuje vedení, ale z Písma jsme pochopili, že vedení společenství by mělo být kolektivní. Vedení církve by mělo být jako kolektivní sport – někdy se musím umenšit já a někdy ty. Je to podobné jako dobře fungující kapela muzikantů – nemůžeš sólovat pořád – jen někdy a jindy musíš dát prostor druhým !

Pojďme se na to podívat z Písma:

Řecké výrazy (Nový zákon je psán v originále řecky) – presbyteros (starší, vedoucí), episkopos (dohlížitel,strážce), poimen (pastýř)

Jsou to tři výrazy, které popisují stejnou funkci – vedoucího místní církve

V jednotném čísle se v NZ nevyskytuje (pouze v případech, kdy jde o oslovení např. 2.Jan 1.1. Já starší nebo se mluví Ježíši jako o dobrém pastýři), ale tam, kde se mluví o místní církvi, jsou starší vždy jmenování v množném čísle.

Výskyt slov:

Episkopos (dohlížitel, strážce), výskyt v NZ 5x

Sk.20.28 mn.č.-episkopous, Fil.1.1 mn.č.episkopois, 1.Tim. 3.2 j.č. episkopon, Tit. 1.7. j.č. episkopon, 1.Petr.2.25 j.č.episkopon – Ježíš jako strážce

 

 

Pokračovat ve čtení “Vedení církve”

Co je církev?

Církev především není budova, ale církev vytváří lidé. V Bibli je církev popsána především slovem Koinonia (je to řecký výraz, Nový zákon byl napsán řecky)

výskyt je Skutky apoštolské 2:42  Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. Tedy nadále naslouchali učení apoštolů, zůstávali ve společenství, v úzkých vztazích a na modlitbách.

Římanům 15:26  Makedonští a Achajští uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. Koinonia je také sbírka – dávání.

1 Korintským 1:9  Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Jsme povoláni k tomu, abychom měli důvěrný vztah, společenství s Kristem. Společenství s lidmi je tím dáno na stejnou úroveň jako společenství s Bohem.

1 Korintským 10:16  Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Zde je to také možné přeložit jako sdílením těla Kristova.

Pokračovat ve čtení “Co je církev?”

Platí ještě desatero ?

Jsou platná i pro nás ? Máme se jimi řídit ? Platí pro nás jen některá nebo všechny? Na tyto otázky bych rád hledal odpovědi.

Veškeré odkazy použité v této studii jsou vzaty ze Českého studijního překladu bible (CSP).

Toto zamyšlení je výsledkem mého tříměsíčního studia písma, různých biblických komentářů a studia materiálů různých křesťanských autorů a kazatelů.

Pokračovat ve čtení “Platí ještě desatero ?”

Jak číst Bibli?

Je mnoho způsobů jak Bibli číst.

  1. Od začátku do konce po jednotlivých knihách, jak jsou uspořádané v Bibli – někdy může být tento způsob náročný

  2. Tématicky – číst tak, že studuji určité téma (např. křest – hledám si všechny místa, která se křtu týkají) – zde ne nebezpečím, že některé části Bible nebudu nikdy číst

  3. Chronologicky – číst tak, že čtu Bibli podle nejstarších částí až po ty nejmladší, Bible celkově není chronologicky řazená, jen některé jeho části  Bible chronologicky