30. 11. 2019

Proč nechodím demonstrovat na Letnou?

Dobře si pamatuji na rok 1989, byl jsem studentem 2.ročníku VUT. Po událostech na Národní třídě jsme se zapojili do všeho dění – v noci jsme vyráběli letáky a vylepovali je, ve dne jsme chodili na demonstrace, takřka jsme nespali. Chtěli jsme, aby se situace změnila. Na demonstracích jsme volali – svobodné volby! Za to jsme bojovali, abychom mohli svobodně volit podle svého svědomí.

Už 30 let máme svobodu, můžeme volit dle svého uvážení, můžeme vstoupit do politiky a měnit to, co se nám nelíbí.

Přesto vzrůstá nespokojenost v naší zemi, především mladí lidé nejsou spokojeni. Viní z toho vládu a prezidenta. Přitom máme všechno, co za socializmu nebylo:

  • Obchody jsou přeplněné zbožím, můžeme mít cokoliv, co chceme
  • Česká ekonomika není ve špatném stavu, můžeme podnikat
  • Máme svobodu slova, která dřív nebyla vůbec možná
  • Máme svobodu se shromažďovat

Dnešní demonstrace mi připadají odlišné, bojovali jsme za hodnoty, které dnes považujeme za samozřejmost. Mnozí volají proti vládě ANO, proti prezidentovi, píšou články, podepisují petice. Nevolil jsem ANO, přesto nerozumím, že by důvody byly tak fatální. Zdá se mi, že v minulosti jsme měli mnohem horší vlády, které způsobovaly horší zásahy do fungování naší země, přesto se proti nim nedemonstrovalo.

Máme svobodné volby, za to jsme bojovali, a nyní musíme respektovat, že vyhraje někdo, kdo se nám zrovna moc nelíbí.

Demonstrací v dnešní době říkáme, že nerespektujeme demokratické volby a pohrdáme těmi, kteří volili jinak, než my. To vede k podněcování zla a nenávisti, k chaosu a anarchii. Jenže demokracie je o úctě k jinému názoru.

Je mi smutno z toho, kolik křesťanů je zapojených do boje proti Babišovi a Zemanovi. Posílají si posměšné články, sdílejí to na sociálních sítích, podněcují další. Místo toho bychom však (jako křesťané) měli první vyslovovat respekt vládě i když s ní nesouhlasíme!

V Bibli se píše o této úctě k autoritám a to psali lidé, kteří trpěli pod římským útlakem, kdy byli křesťané mučeni, křižováni, upalováni. Podívejme se na pár míst:

Přísloví 24:21  Můj synu, boj se Boha a krále, nezaplétej se s těmi, kdo si jinak počínají.

1 Petrův 2:17  …. Boha se bojte, krále mějte v úctě.

(Máme mít tedy respekt ke všem v moci postaveným, ne kvůli osobám, ale kvůli úřadu, který zastávají)

Kazatel 10:20  Krále neproklínej ani ve své mysli …

(Nemáme tedy nadávat na autority, protože to je forma proklínání)

1 Timoteovi 2:1  Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, 2  za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti.

Zde je důležitá myšlenka – aby se zemi dařilo, musí zde být někdo, kdo se bude přimlouvat za tuto zemi, kdo bude žehnat vládě, kdo bude prosit za to, aby naše vláda měla moudrost a dobře vládla. Mnoho křesťanů je zapojeno do akcí proti vládě, ale zdá se mi, že je málo těch, kteří se za vládu modlí.

Ježíš byl tvrdý k farizeům (představitelům církve), ale zároveň nabádal, abychom respektovali státní autority a platili daně. Nemáme soudit svět (máme světu pomáhat, přinášet jiný pohled do společnosti), soud patří Bohu. My máme soudit špatné věci v církvi a modlit se za jejich nápravu.

Římanům 13:1  Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, 2  takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.

Měli bychom napomínat ostatní, aby nenadávali na vládu, ale modlili se za ní a žehnali. Zdá se mi, že křesťané se zde chytili na Satanův háček – když jezdí na demonstrace, tak je jim dobře, cítí ty emoce, tu atmosféru. Ale mnohem důležitější je respektovat Boží slovo, že máme mít v úctě autority.  Nepřivolávejme tedy na sebe soud tím, že se proti nim stavíme.

Pokud se příliš stavíme proti autoritám, stavíme se proti Bohu. Pokud bychom viděli, že vláda opravdu jedná velmi špatně, tak můžeme jít do politiky a zkusit změnit stav naší země.